Božské dítě tuto spí,
An zrak matky na něm dlí,
Nad ním visnou nebešťané,
Křídel šept jak zefyr vane.
Který seraf poví nám,
Jak jest svat snů Páně chrám?
A kdož řekne o tom ráji,
V němž se mátě Boží spájí?
Leč co dítě za sny má?
Viz, jak oudy všemi hrá,
Viz, jak v citu těsných bolů
Krápěje mu kanou dolů!
Anjelů to patří zrak,
Padá na ně těžký mrak.
A ta máť! Svět míry nemá,
Jak strast jme ji přeholemá.
Ó změň božské dítě, tvář,
Přijmi na se jasnou zář!
Již se vymkni snů těch pásce,
Na matku se usměj v lásce.
I jde úsměv z dítěte,
Jak když zoře zakvete,
A jak z jara jitro mladé
Na matku se nebe klade.