Bouří divě vichor zimný,
Nepřijde již jaro k nám,
Darmo, lípo, své šleš hymny,
Propadnul se vesny chrám.
Lípa slyší tato slova,
Ale neodpovídá,
K prosbám vztýčíc větve znova
Předc jen vesnu vyhlídá.
Boj se lípo, roven můře
Nyní vichor burácí,
A vždy bouře hůř a hůře
Do kořán tě rozkácí.
Aj jak zhruba v tebe šlehá,
Jak tě sněhem zasýpá,
Již tvůj život zcela skřehá.
Již se v půle rozštípá.
Avšak lípa jenom vezdy
K nebi rámě pozvihá,
Z tad, kde hvězdy vedou jezdy,
Novou čáku postihá.
Hrá jí v hrudi slastná toucha,
Že zlost zimy pomine,
A věst jistou v sobě slouchá,
Že se vesna rozvine.