Jeseň přišla, ba již přišla zima,
Jenžto v smutnou skonu zástavu –
Šediny ti sype na hlavu,
A ti v ducha mhlu a stříže dýmá.
Všechna radost v duši k smrti klímá,
Zloba času růžnou záplavu
Změnila ti v mračnou blíkavu,
Z nížto strast a žalost na tě hřímá.
Jak se vybyť z klepet hladoleta,
Který duši bez milosti hnětá?
Miluj Krista! Budeš prost těch břemen.
Jako jiskry v sobě chová křemen,
Budeš ráj nésť v sobě s hrudí plesnou,
Jenž ti skvitne nevadnoucí vesnou.