Chovám v srdci vřelou lásku,
Neb mám tajně sličnou krásku,
Za ní chodím každý den,
O ní v noci mívám sen.
Když mé ňádro hoře zbodá,
Když zlá vášeň duši hlodá,
Chodívám k ní v povzdechu
A vždy najdu potěchu.
Kdož ta kráska? kde má sídlo?
Odkuď čerpá potěch židlo?
Kráska ta, má lahoda,
To jest Boží příroda.