Nebuď synu, nebuď skoula,
Děravé jak nádoby,
Sic ti zbude holá mhoula
Ze všech nauk zásoby.
Aniž se ty rovnej moři,
V něžto vody sladké jdou,
Jenž však ve svém vzdoru tvoří
Ze všech jenom hořeč zlou.
Od věrné ty od ozvěny
Vezmi sobě náuku,
Jenž ty písně, co jí vděny,
V krašším vrací ozvuku.
A vždy rovnej v duši ladné
Drahému se kameni,
Jenž tu záři, co pil za dne,
V noci sličněj pramení.