Víš-li, co jest kométa,
Jenžto světem polétá?
Slunka jest to poslice
Na světové hranice.
Přemnoho jich slunko má,
Každá z nich mu k službě plá,
Poslušně se dává v pout
Na nejzazší světa kout.
I jdou slunku na zvědy,
Prohlédají sousedy,
A když prošly celý svět,
Se zprávou jdou k slunku zpět.
Poprosím já kométu,
Když k nám přijde v poletu,
By mne vzala v světy dál,
Kam ji pošle Slunko – král.
Provedu se světem s ní,
Až kde sád se světa skví,
A kde z toho světa most
Propíná se na věčnost.
Tam se zrak můj podívá,
Kde zdroj světla vyplývá,
A vám z věčných okresů
Zárod bláhy donesu.