O přelahodný hlase zvonů,
Ó hudbo plná svatých krás,
V jak sladké slasti vezdy tonu,
Když kouzla zvuků plynou z vás?
Když za neděle ten váš zvukot
Se po krajině prostírá,
Hned po přírodě tuchne hukot,
A vesmír uši otvírá.
Tu větřík v háji váť se bojí,
Tu stoulí v tichu jezero,
A k modlitbě se pole strojí,
A kleká tvorstvo veškero.
Tu mění na chrám velkolepý
Se celá Boží příroda,
Tu na úpory, háje, štěpy
Se hostí s nebe lahoda.
Tu stávají se z květin svíce,
Z nichž chvála vzhůru plápolá,
A kadidla z nich na tisíce
Se proudí sloupy dokola.
Tu anjel Páně dolů slítá
Vzav požehnání ze zdroje,
A v zlaté báni lidem skýtá
Dar nebeského pokoje.