Znáš ten národ? V tichém bydlel luhu,
Z dvojí strany nepohostinná,
Zádumčivá, smutná pustina
Spor s ním vedla o úrodnou pruhu.
V bolův stálém rozkochal se kruhu,
Domovem mu byla hrobina,
Náhrobek mu sláva jediná,
Za znak nosil zármutku vždy stuhu.
Jeho kraj se ročně stával rovem,
Každý zpěv mu stonul v plačnou dumu,
K smrti jen si snoubil sličnou umu.
Teď spě baží po životu novém,
Vyhlídá a ptá se pořád tlumu,
Brzo-li ho Pán zas vzkřísí z rumů.