Viz, tam za hor za čeřeny
Vládce dne se ubírá,
Večer s úctou zlaté pleny
K odchodu mu prostírá.
Žíha zlatá přečarovně
Veškeren kraj ovíjí,
A ta krása malbě rovně
Z jezera se odbíjí.
Ode mroucích protklá svitů
Mhla se krajem rozplývá,
Pokoj svatý od blankytu
Na zemi se vylívá.
Všechen tvor již s tužbou spánku
Ukládá se v náručí,
Každý hledá svoji schránku,
Ani brouček nezvučí.
Zavírají se mně zraky
Též tou mocí tajemnou;
Ty, jenž sídlíš nad oblaky,
Milostně bdi nade mnou!