Počítala se kdys růže
S něžnou sestrou lilijí,
Která to z nich blíže může
Přilnout k Panně Marii.
„Znak jsem lásky a jsem láska,
Každý v růži lásku ctí,
Každý list můj zjevná hláska,
Jakou láskou hárám k Ní.“
„A já znak jsem ctného cudu,
Znak jsem věčné čistoty,
A já blíž Ní státi budu,
Značím lép ji jako ty.“
Zachvěla se socha svatá,
K níž se kvítka toulila,
Lichou řečí dcer těch jata
Mátě Boží mluvila:
Zanechejte dcery vádu,
Mily jste jen pospolu,
Stud jen v lásky svorném řádu
Může dojít úkolu.
Od té doby vezdy sborně
K liliji se růže má,
Ta i ona jednosvorně
Na oltářech Panny plá.