Kárá zima sestru svoji vesnu:
Procitneš-li z modlářských svých ze snů?
Čili není pohanstvo to známě,
Čím se zrak můj uráží v tvém chrámě?
Obraz, sochu, světlo, hudbu, vůně,
Vše to chováš ve svatyně lůně.
Toliž jsou ty pravé Boží chrámy?
Vždyť se v nich jen mysl zhola mámí.
Pro tu páru, co v tvém chrámu dýmá,
Nemuž svítiť světlo Boží zpříma.
Sestro milá, vesna zimě vece,
Stul svá ústa a se zastyď předce.
Daremna a směšna jest tvá pýcha,
V tobě smrt mře, ve mně život dýchá.