Synu milý, málo’s ještě zkusil,
Proč by se ti život tento hnusil?
Kdo se každé strastky poleká,
Toho moudrý nemá za reka.
V doby zimní když list všechen vadne,
Na mnohou tu na sosnu sníh padne,
Suchá větev se jím ulomí,
Zdravá směje se z té pohromy.
Bol a muka dlužno statně nésti;
Aniž stesku proti nebi vésti,
Jsou to zápony, jsou nach a broť,
Jimiž namlouvá si Pán svou choť.
Ó měj, synu, tuto sprostnost duše,
Když se na tě bolův prospe kuše!
Holubice tě kdys navštiví,
Přinese ti růždku z olivy.