Kdež roste růže prostá hlohu?
Kde utěšení najíť mohu?
I ptám se dubu v mladém lese
A ždám, že odpoví mně v plese.
A dub mi v lese praví v tíši,
Že potěcha jest v jiné říši.
I stanu tuto podlé vody,
Zda útěcha má tu své chody.
A k odvěti šly zespod šumy,
Leč byly to jen teskné dumy.
Tož na kvítnatém stanu luhu;
Snad potěcha jde z toho kruhu?
A ozvala se s bolem tráva,
Že potěcha zde neostává.
Tož podívám se do oblaků,
Zda tam se zjeví těcha zraku.
A obzor se mi zakabonil,
A od oblaků déšt se ronil.
I klesnu umdlen na opuce
A smutně vzdychám v těžké muce.
Tu padla záře na kmen kříže
A s mysli padla všechna tíže.