Ty’s do ciziny zavinul,
V ní celou myslí pominul.
Tam omámila zločinně
Tě uma, tvoje bohyně.
Ta zavěsila nad tě meč,
Že zapomenuls lidu řeč.
Zda tato ztráta veliká
Ti dýkou v život nevniká?
Ó příteli jen zmoudři předc
A cizost onu s duše svlec.
Jest umou všech um jazyk sám,
Jdi kořit se mu v jeho chrám.
Tam učiň slušnou náhradu,
Že’s zanedbal těch pokladů.