Druhdy nebe přemilostně shlídlo
S výšin svojich na pozemský sad,
A všech skrytých blahodějných vnad
Otevřelo přebohaté žídlo.
Jak by každý byl vzal na se křídlo,
Vyplynuly dary z valných vrat,
A ten věrný věčných vabů sklad
Na jedné vzal svaté panně sídlo.
Duše zbožná! Koho řeč má míní?
Kdež dlí záře, jenž se nezastíní?
Kdež se věčná ubydlela krása?
Máti Boží! Duše k Tobě jásá!
V Tobě patří krásu nadblankytnou,
K Tobě plane láskou nevýzpytnou.