Skládá verše básník mnohý
Srdci, mysli, umu v slast,
Ale sluch náš přeubohý
Čije při nich trapnou strast.
Nevíš-li ty, milý věštče,
Že i báseň hudbou jest?
Kterak tedy kladeš ještě
Za hudbu ten skřipný chřest?
Český národ hudbou slyne,
Hudbou slyne mluva tvá,
Nechť i verš tvůj hudbou plyne,
Nechť i řeč tvá hudbou hrá.