Pojdiž matko! Dcera tvá se vdává,
S nebes komnat sejdiž k dceři dolů,
Oslav den ten, oslav s námi spolu,
Sbor náš vroucně Tebe očekává.
A ty nejdeš! Věčné sudby správa
Nedá tobě ku tvých přátel kolu,
Zanecháváš našemu nás bolu,
Jímž se jedním kalí dnešní sláva.
Předceť láska všechen prostor ničí,
A i z dály radostí se žičí,
Jak by při tom byla v živém těle.
Zefyr vane, sladká vůně dýše;
Tvůj-li posel jest to s nebes říše,
Čili tys to, tys to sama cele?