Hvězdy lejí blahosnivé šero,
Větérkové hrají hudebně,
A tam vzchází lůna tužebně,
Jak se labuť spouští na jezero.
Taká slast jme tvorstvo převeškero,
Že si vede zcela svadebně;
Strojíť celý kraj se družebně
Pro tvou svadbu, milovaná dcero!
Leč zda právem takto tebe zovu?
Co tvá máť, má sestra, dřímá v rovu,
Nosím pro tě blahost toho hesla.
Ba se k vyšší pro tě hlásím chvále;
Devět lun máť pod srdcem tě nesla,
Já tě v srdci nosím neustále.