OItář v chrámu, totě domov pro mne,
Když má duše se tam ocítá,
Tož Pán nebes ke mně zavítá
Ve vší lásce svojí nepodlomné.
Ve spůsobě přichází on skromné
A se znova v oběť poskýtá,
Slávy své se zhola odčítá
Všechnu péči veda jenom o mne.
Tu v mé duši vzchází božská zoře,
Tu v ní slasti rozplývá se moře,
V němž jak koráb bytost moje plove.
Ó jak blah, kdo Pána hostem zove!
Slasti sto let v okamžiku čije,
V okamžiku sta let blahých žije.