Odkaď šepty milostné ty vanou?
Nebe-li šle zemi blahou věst,
Že již opět usmířeno jest,
Že zášť byla jalovou a planou?
Zemi ve snách vánky ty se manou;
Vnímá, chvěje slastí se jak tresť,
A již vstává ze sna naručest,
Námluvy již s nebem v mysli tanou.
Chvátá vesna, svatka přemilostná,
Svatbu chvátá strojit pro přírodu,
A zve celé tvorstvo k tomu hodu.
Proud s hor spěchá, z půdy kvítí pučí,
Ze všad zřít jde hostův tlupa skvostná,
Jak jdou zem si s nebem do náručí.