Přes života toho bouřné moře
V ustavičných lítých chomolech,
Na pouhých jen pravdy klamolech,
Putovali lidé plni hoře.
Nesvítila nižadná jim zoře;
Kde loď ploula po svých úkolech,
Houdla žalost v trudných hlaholech,
A vál vichor krutě v plné vzdoře.
Nám však lepší dostalo se sudby,
Sešel lodník, koráb ustavil,
Ku plavení maják upravil.
Otaveni zvuky božské hudby
Plavíme se prostřed lítých davů
V nové světy šťastně do přístavu.