Což jest draha báje starožitná,
O zlatém co praví řetěze;
Jím se světu v sličném náleze
Ozářila pravda živobytná.
Dráha jeho prý jest nevýspytna,
Po květinách, vodách, po hřeze,
Přese světa vniká přes meze
K Jupiteru v bydla nadblankytná.
Což ten řetěz? Co chce jeho dráha?
Proč ten řetěz až tam v nebe sáhá?
Starosvět tím bezděk pravdu věstí.
Řetěz ten – to svatá láska jesti.
Láska – páska, jenž jde na oblohu,
Láska lidstvo věčně pojí k Bohu.