Sličná vdova umdlá davem péčí
Hubeněla v truchlém popele,
O smrti již její domnělé
Nepřátelé vedli s plesem řeči.
Ale nebe jí v té nestateči
Obeslalo oprostitele,
Přišel rek a mečem uměle
Přeťal pouta její mužnou sečí.
Pozdvihla se, pouta svoje střásla,
Projevila vrodilý svůj vděk,
Že i vrahů tlupa nad ní žásla.
Kdož ta vdova? Naše řeč. Kdož rek?
Jestiť sám to národ český celý;
Vrahovy-liž neodvrátí střely?