Zda’s alou zřel v leskotu?
Když dostoupila krokotu?
Tu při večerním soumraku
Z ní rone lesk jak v zázraku.
Tu strom, tu tráva v okole
Se v čarovném skví plápole.
Zrak člověka jak zakletý
Zří do té divné osvěty.
Leč po té skvoucí ozrači
Se vidmo náhle zjinačí.
Neb sotva pyšně zasvitla,
Smrt ruku na ni vyskytla.
Tak svět ten z medu rodí jed,
Smrt ze života, z ohně led.
I nechceš bráti náuku
Si z takých světa propuků?
Zlá vášeň – však nač mluviť dál?
Jen zvedej žezlo jako král.