Jak jsi šťasten! Toli drahých řádů
Dala tobě světlá knížata,
Jméno tvé svět píše na vrata
A ti berlu na věčnou dal vládu.
Sláva tvoje nedožije pádu,
Ana tvrdým rydlem ze zlata
Do desk věčných jestiť pojata;
Žeň tvých rolí nebojí se hrádu.
Tak si mysl tvoje lichotí,
An ti lůza slávu rachotí,
A zvuk mocně k prázným hlavám šumí.
Leč já slyším jiné zpívať dumy;
Sbor to žen, jenž za vlas mají zmije,
Nejdouliž to na tě Erynnyje?