Jaká kouzla v sobě hudba chová!
V ní nám slavík sladce klokotá,
Vánek z ráje nám v ní šepotá,
Lidská mysl v moři slastí plová.
Tuto se v ní rachot hromů snová,
Vodopádů hluk v ní troskotá,
Skála puká, blesk v ní mihotá,
Radost plesá, pláče bol, lká vdova.
Odkaz jest to z blahé rájské chvíle,
Řeč to světa, souzvuk všeho tvoru,
Těcha v smutku, ostraba to v díle.
Znám však hudbu, jenž tu vede horu,
Jenžto slastí Božímu jest uchu;
Mravný souhlas jest to lidských duchů.