Jak má smutkem nemračiť se čelo?
Svadl vavřín, jenž tě vlasti zdobil,
Když stav cizot květ ti nepoznobil
A se o tvých o vítězstvích pělo?
Kdož tak zemdlil statné tvoje tělo?
Který vrah tvou slávu sobě sobil?
Kdož v tu neřesť nás tvé syny vhrobil,
A nám nektar změnil na kyselo?
Ustrňte se strážní anjelé!
Sbíráš slávu, na cizou však hlavu
Dostává se vavřín na zábavu.
A ty sama sedíš v popele,
Kadeřemi kryješ zašlé vděky,
Z očí tobě tekou želův řeky.