Přiranila sobě
Včela v ranní době,
Touha znova ožilá
Na kvítí ji pudila.
Proč tak včelo, v skoře?
Vstala’s dříve zoře;
Ana dřímá v šarlatě
V růžové své komnatě.
Všechny vesny dítky
V zelené se svítky
Zavinuly na novo,
Chceš-li letěť jalovo?
Vítr duje morný,
Včelám přeodporný;
Žehadlo tvé urve ti,
Umřeš ve svém podletí.
Ale včela bzeje
A dál pořád spěje,
Vřelá touha po květu
Jest jí mocně k podnětu.
Když se béře dále,
Aj tu v Božím sále
Nebes vrata veliká
Zlatá zoře odmyká.
Nyní jako divem
Mladé zoře kyvem
Z pout vše kvítí prozírá,
Světlu ňádra otvírá.
Blaha byla včela,
Že tak záhy spěla;
Nyní z květné úrody
Ssaje sladké lahody.