Připadává druhdy smutná chvíle,
V nížto mysl celá vrávorá,
An jí všechna mizne podpora,
A duch nyje v hořkých dumách kvíle.
Za krev proudí hoře v každé žíle,
Pocit bláhy v duši okorá,
Budoucno pak věčná závora
Zamyká nám v nepřemožné síle.
Což tu činiť? Odkud dostať vesla,
By hruď zlým se šťastně mořem nesla,
A si vedla jako věčná skála?
Tu chval Boha. Vyšlá z úst tvých chvála
Zbaví tebe neblahé té můry,
A tvé zkvetou věčným blahem zvůry.