Mládče milý, jenž se dáváš v službu
Sličné krásce filosofii,
Zakroč dříve mužně na zmiji,
Jenž vnitř tebe divou vede kružbu.
Na to vzněť si po moudrosti tužbu,
Nechť se s čistou v tobě lilijí
Růže lásky její rozvijí,
A jak choti dej se pravdě v družbu.
Jest to cesta po srazitých horách;
Zevšad zeje propast hluboká,
Závrať klamu sráží muže do ní.
Jest to cesta v labyrintu svorách,
Odevšad zvěř číhá divoká,
Cherubův jen meč jim hlavu sroní.