V tom skvělém sále veškera
Se pojí skvostu nádhera;
Dle páně mocných rozkazů
Hned rodí svět se obrazů;
Ta tužba, co ho proniká,
Ta kouzlem ráje odmyká;
A všady valně divný lesk
Se do života leje stezk,
Až v sladké vůně oblaku
Duch ocítá se v omraku.
Řeč jeho sama hudba jest,
V něm proudí poesie tresť.
To jedno hruď zle ubodá,
Že nevládne v něm svoboda.