Jaká vede přírodu tu toucha!
Večer hvězdy v triumf zapříhá,
Zadne svíci slunka rozžíhá,
Tu i tam pak sladkou ambrou douchá.
Takto dvakrát denně mění roucha,
Ku tvůrci se dvakrát pozdvíhá
A tak věrně hlasu ostříhá,
Jaký v hloubi hrudi svojí slouchá.
A ty, zdali poslušen jsi hlasu,
Jímž tě srdce volá v jistém času?
Kéž by’s v stopách přírody tu šlapal!
Dle ní dvakrát denně oběť zapal.
Nevíš-li, že přírody jsi knězem,
A že vésť máš k nadhvězdným ji mezem?