Aj ten Sinaj! Jaká příkrá hora!
Nakupená širošíře žula
Kruté vlády prápor rozepnula,
Všady rokla, skála, prorva, nora.
Vystrměla přírody to vzdora,
Přešlost tuto dávno pominulá
Pro vše věky v kámen ustrnula;
Zhledna ji duch celý zavrávorá.
Tu dlí věčnost; čas tu běh svůj stavil,
Žádný zrůst ti nedí dobu roku,
Holá step se zmohla skal těch boků.
Bůh tu věčný památník si spravil.
Jest to oltář, jejž on sám si stvořil,
By se člověk Jemu jenom kořil.