Člověk vášně jako modly chová,
Jim se kloní, od nich dobra ždá,
A k nim láskou neumornou plá
Štěstím svého života je zova.
Slep jsa mní, že vášeň slasti snová,
A že bláhy osnovu mu tká,
Až zví pozdě, že je sanuť zlá,
A že věčná duši pouta ková.
Ovládnuvši potměšile v hrudi
Celou duši k službě svojí pudí,
A se stává čím dál vášnivější.
Posléz zkázou jen se ukonejší.
Velí točiť o její se osu,
Až pak vztýčí jako smrtka kosu.