Vzešlo jaro nad vlastenskou zemí,
Věčných svobod vztýčen nad ní znak,
Ale starý nepřestával drak
Oheň z tlamy soptiť mocmi všemi.
Otřásal on hradby naší zděmi,
Znova střel se krojem smutku mrak,
Znova v slzách potápěl se zrak,
A bol ducha zmoh se přeholemý.
Pozřel vladař – rozprchla se mračna,
Vyšlo slovo – zaplésala země,
Jak muž jeden vstalo celé plémě.
Po třetí teď pravda zní všem zračná:
Vzala za své křivolaká správa,
Císař znova vztýčil berlu práva.