Věda nyní – starodávný Títán,
Jenžto v hrdém pýchy záchvatu
Pro světlo šel v nebes komnatu,
Jehož zdroj byl samým bohům skýtán.
Sešed na zem s radostí byl vítán,
Avšak ve zlém sudby obratu
V žeru káně snášel odplatu,
A bič na něj strohých muk byl splítán.
Kdož jsi vědec, oheň s nebe snímej,
Vznět mu třímej a naň mocně dýmej,
Cti však řád, jenž Bohem ustanoven.
Bývej raděj Heraklovi roven,
Tu zlou káni prostřel v samém středu,
A smiř s Bohem vzdorovitou vědu.