Slyšíš-li ty úkořivé zvuky,
S nimiž vrah ti strojí hanobu?
Hodlá tebe vléci v porobu,
Pošlapať chce zlostnými tě pluky.
Zkazme, vece, jim ty sličné puky,
Porušme tu krásnou podobu,
Olupme je o jich zásobu!
Nevstanou jim v pomoc z hrobů pluky.
Neslyšíš-li? I proč ve snách klemíš?
Jista’s, že již věčně neoněmíš?
Že již splyne tobě život vesnou?
Ještě musíš boj vésť s lůzou děsnou;
Vrah tvůj nespí! Kdo se dává v nedbu,
Volá s nebe na se věčnou kletbu.