Kdo děti učíš ve škole,
Buď pilen ve svém úkole,
Buď otcem jim, buď mateří,
Ať tobě zcela důvěří.
Stroj zrakům jejich osvětu,
Kel duše jich veď k rozkvětu,
Nechť zrají v duchu plody jim,
Jak réva zraje na podzim.
Co kladeš v jejich mladou hruď,
To semenem jim věčným buď;
Jich ňádro spájej z pramenů,
Jež tekou s věčných čeřenů.
Střez před mrazem tu bylinu,
Co seješ v jejich hlubinu,
A vyplej buřeň koukolů,
Co kazí sej tvých oukolů.
Pouť jejich růžím ustýlej,
Vždy s láskou se k nim umílej,
A po životě po celém
Jim bývej strážným anjelem.