Klidná luno! Svítíš všady stejně
Na údolí, pole, pažitě,
V palácech i v chudém obytě,
Všude leješ záři blahodějně.
Vzírá k tobě lidstvo zřejmě, tejně,
Pokoj hledá ten v tvém úsvitě,
Onen želí k tobě hlasitě,
A ten v zář tvou hledí beznadějně.
Ó hleď vlídně na bídáků tváře,
A jak ty zříš k světla ku původci,
Tak jim ukaž k nebeskému Otci.
Seber pokoj všechněch tichých nocí,
Nad nimižto kdy tvá vzešla záře,
A v jich srdce vlej je s blahou mocí.