Tu pod lípou jest panny hrob,
Tu mláď vzal v kořist smrti zob,
Tu Morana ji skryla v hrad
A zbavila svět skvoucích vnad.
To růže byla spanilá,
Jenž milostně se rozvila,
Leč mráz ji náhle oplazil
A vichor zlý ji porazil.
Tu lípa z drahých pokladů
Dme ochladu a osladu,
Tu lilije, tu růže plá,
A s oběma si motýl hrá.
Tu nad hrobem té světice
Bdí v sladkých smutkách hrdlice;
To poselkyně míru jest,
Již světice šle ode hvězd.
Zde věčného jest klidu kruh,
Zde perutě své skládá vzduch,
A luna stře svou záslonu
Co blahou míru oponu.
Ó světice tam v zásvětí
Teď kveteš v stálém podletí.
Kde’s ty, tam nejde nástraha,
Tam věčná vládne oblaha.
I chci se učiť od tebe,
Jak mám se strojiť pro nebe,
Bych druhdy s palmou vítěznou
Se octnul v blahost bezmeznou.