Na úsvítě
Malé dítě
Padlo v chorobu,
Náhle mdlelo,
Vidmo mělo
Divných spůsobů.
Volá k matce
A dí sladce,
Jakby vánek dul,
Leč tok zvuku
Jak toul z luku
Matce v hruď se sul.
Dobrá máti,
Dej mně spáti,
Jsem tak celá mdlá,
V očích se mně
Dělá temně,
Spáť chci, máti má.
Tam je sladko,
Drahá matko,
Tam v té krajině;
Tam v tom kvítí,
Tam chci býti,
Tamto jedině!
S přízní jemnou
Anjel se mnou
Tam se prochodí,
A mně v lásce
Na procházce
Sladce lahodí.
„To jsou samy
Jenom klamy
Dcero rozmilá,
Jdou to stíny
A snů mlýny,
Že se’s rozčila.“
Slyšíš šepot
A strun tepot,
Jak jde sladkou hrou?
To zvuk čirý
Jeho lyry,
To hry jeho jdou.
„Žár hruď pálí,
Blud tě šálí
Dcero nebohá,
Jen buď tichá,
Zas se lichá
Ztratí matoha.“
Aj jak v kráse
Usmívá se
Matko, anjel ten!
Křídla chýlí,
Ke mně cílí,
Ke mně matko jen.
„O má dcero,
Jakés šero
Tobě temní zrak,
To jsou malby
Liché šalby,
To snů pouhých mrak.“
Viz těch křídel
Z nebes sídel
Matko, krásný lem;
Jak se skvějí,
Jak když slejí
Stříbro se zlatem.
Nýní stele
Rudobělé
Kvítí po zemi,
Na mne padá
Celá řada
Líljí s růžemi.
Aj teď více
Kloní líce
S křídel pověvem,
Již se shýbá,
A mě líbá
S nebes úsměvem.
Matka řeči
V kruté křeči
Více neslyší,
V bolném pláči
Zraky zmáčí,
Kdož ji utiší?
I mře dítko,
Jak když kvítko
Vysvědí zlý led,
S ním vše spása,
S ním vše krása,
S ním jí zašel svět.