Ha, ha, to srdce ubohé
se rozplyne mi v touze –
i buď na živu, bloudku můj,
byla by o tě nouze.
Ty musíš poutí života
si mnoho nechat líbiť,
však – to ti radím upřímně –
jen nic si nenech slíbiť.
Leč – odpusť mi, že směju se,
když nad tebou se mračí; –
ba sama často pomáhám
ti slzou při tvém pláči.