V těch nitra mého hlubinách
neznámá touha bolí,
tak veliká jest její moc,
že srdce zmírá z poli.
Nad ní se vznáší divná noc,
tu chmurně, tu zas jasně;
do půli nebe – blesk a hrom,
tam hvězdy svítí krásně.
Po bouři touha ulehne
a klidně dřímá zase –
leč, aby jenom povstala
mocněji v krátkém čase.