Již dlouho leželo jsi rozladěno
v koutečku tmavém, milé varyto;
nuž budiž zase k světlu vynešeno,
ať zvím, co ve tvém nitru ukryto.
Já druhdy pevné trůny tebou bořil,
já opěvoval lidstva svobodu;
já tebou před krásou se děvy kořil,
já tebou velebil jsem přírodu;
nuž starý duch-li posud v tobě žije,
pak nech se k srdci těsně přivinout,
já musím znát tvé nové melodie,
a kdybych měl i s tebou zahynout;
neskrývej ničeho, pěj pravdu směle,
a nechť i pouty hrozí, řetězi;
vždyť jsou nám heslem slova spasitele:
„Lež zahyne a pravda zvítězí.“