Ržíman nechť sy Ržeky chválí,
Cžech se předc od obou vzdálí,
By od Němců se učil,
Tak to rozum poručil!
To jen bude tomu těžší,
Komu oni sou Nečeší
Hodni jeho zhrdání.
Budeť bídným v zpívání.
Poznáme ho z jeho hlasu,
Že předc nebyl na Parnasu;
Jenom viděl Žižkovec,
Ten nemoudrý veršovec.
Tam na blízku se napojil,
Potom břeště harfu strojil,
Aby s ní byl zpěvákem.
Cžím jest nadchnut? – ležákem!