Skip to content
1754–1831

XXXIV.) Buď Bohu sláva samému,

Václav Stach

Buď Bohu sláva samému, Vděk buď jeho milosti; Zem y nebe klaň se jemu; Vedle tvé povinosti;

On všecko všem dobře činí, Známeť jeho dobrodiní; Velebme ho z vděčnosti. Ovšem, Bože, tebe ctíme

S ochotností upřimnou; Život náš tobě zdáváme, Pod zprávou sme rádi tvou; Nepostíhlá jest tvá moudrost,

Neskončená jest tvá mocnost; Blaze nám, že nás řídíš. Kryste, synu nejvyššýho, Pro nás na svět vyslaný,

Slyš chválu hlasu našého, Tě ctí tvý vykoupený; Náš prostředníče před Bohem, Chraň nás, ať v hřích neupadnem,

Všude ať se množí cnost. Duše svatý, duchu Boží, Osvěť, naprav, potěš nás, Skrz tebe se pravda množí,

Cestou pravdy provoď nás; Tebe ctíme, velebýme, A jistou náději máme, Že nás, Bože, oslavíš.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XXXIV.) Buď Bohu sláva samému, · Václav Stach · Poetry Cove