Proč se mám lekati?
Cžeho se mám báti?
Když jen dobré svědomí mám,
Nic lepšího mít nežádám;
Nelekám se, nebojím se,
Že mě Bůh miluje.
Tělesný smyslové,
Oulisný svůdcove,
Vám, nepřatele nejhorší,
Nevzdam se s pomocý Boží;
Nelekám se, nebojím se,
Cnosti se nespustím.
Když sem vás poslouchal,
Žádostem se podal,
Má rozkoš jen byla krátká;
Z ní pošla ouzkost veliká;
Já lekal se, a bál sem se,
Že mne Bůh opustil.
Hrůza mé svědomí
V každém okamžení
Trápila, soud přísný hrozyl,
Že sem sobě jistý nebyl;
Lekal sem se, a bál sem se,
Že budu nešťastný.
Šťastná ta hodina,
Která mne vzbudila,
Pokání ochotně činit,
Mé chyby zase napravit;
Jak sem povstal, hned sem zejskal
Spokojenou mysl.
Jest blahoslavený,
Kdo, s Bohem smířený,
Prázdný jest všech nepravostí;
Může zvolat s upřimností:
Nelekám se, nebojím se
Na věčnost odejít.
Kde se hříšník leká,
Před stínem utíká,
Cnostný pokojně procházý,
A ourazu se nehrozý;
Neleká se, nebojí se
Smrti, ani trestu.
Bože dobrý otče,
Můj sylný ochranče,
Zpravůj mé každé myšlení,
Žádost, skutek, oka zření;
Jestli klesnu, ať hned vstanu,
Tebe se nespustím.