Nestěžůj sobě srdce mé, Že jest těžko být cnostným, Jednat podle Boží vůle, Krystu býti podobným:
Ovšem cnost má své těžkosti, Že zlou žádost přemahá; Ale stálé sou radosti, Ku kterým dopomahá.
Když pak některá nepravost Mohla být bez žalosti? Kdy měl hříšník spokojenost? Kdy pak byl bez hořkosti?
Cnostný, jenžto opatrně Svou žádost v uzdě drží, Vždycky jest živ spokojeně, Y když mu bída hrozý.
Mnohá nepravost v začátku Cestou kráčí příjemnou; Když pak se zdá bez zarmutku, Začne být nebezpečnou:
Cnost má pak začatek smutný, Namítá jen těžkosti; Ale konec má vítězný, A vede do radosti.
Bůh chce, bysme šťastný byli, Proto dal přikázaní, V nich abysme se těšili, Že nás vedou k spasení:
On k nám mluví skrze rozum, Svědomím napomíná; Oznámil v Evanjelium, Co každý činiti má.
Jej poslechnout, jest být moudrým, A pravdivým křesťanem; Žádostem pak být podaným Jest se měřit s hovadem:
Cžlověk nad ně povyššený K cnosti jest ustanoven, Jsa rozumem obdařený Bohu má být podoben.
Jen se uč zákon Boží znát, A srdce své přemahej; Nenech zlou žádost panovat, Na tvou zviklost pozor dej;
Bůh tvé věrné přičinění Rozmnoží milostí svou; Zanedbášli to cvíčení, Sám zavedeš duši svou.
Jdi cestou cnosti, necoufej, Krystus tě jí ukázal, Dle jeho příkladu jednej, Protos mu se zavázal:
Nedbej na řeč rozpustilých, Jenžto tupí tvou stálost; Neboť ne tak synů lidských, Jak Boží chvála má cnost.
Buď stálá, duše, a vždycky Na konec se ohlýžej; Spočti tvé časný zármutky, K věčnosti je přirovnej.
Jen krátký jest vezdejší boj, Který v smrti přestane; Potom začné věčný pokoj, Věčná rádost nastane.
Cookies on Poetry Cove