Skip to content
1754–1831

XV.) Lesy, pole, a pahrbky,

Václav Stach

Lesy, pole, a pahrbky, Hory, skály zhynete; Věrnost Boha jest na věky, Ale vy nebudete;

Jestli se svět rozboří, Stát bude věrnost Boží. Bůh ke mně své vyřkl slovo, Smlouvu semnou učinil;

Nezmění se slyby jeho, Pokuď všecko nesplnil; On sám pravda neklame, Co přislýbil, se stane.

Svět ruší pokoj, a svornost, Plodí rozbroje vojnu; V Bohu pak jest stálá věrnost, Na něho se spolehnu;

On zustává na věky, Jaký jest byl před věky. Zdáli se mně být vzdálený, Nejblíže jest svá milost,

Bych znal, že mu sem příjemný, Dává mně lásky hojnost; Když sem se nejmíň nadál, On mně svou ruku podal.

Ať se svět proti mně bouří, Bůh nezruší pokoj svůj; Světa přízeň ať se zmaří, Přec, ó Bože vždy sem tvůj;

Ať y peklo se zdvihá, Bůh mně sylně pomahá. Světa Pán jest můj slytovník, On se tak sám jmenoval;

Já sem rád jeho služebník, On mne za svého přijal; U něj mám smilování, On jest mé potěšení.

Jemu tedy ustavičně Budu se důvěřovat; Pod zprávou jeho bezpečně Štěstím budu oplývat;

Nebe y zem zahyne, Boží slýb nepomine.

Cookies on Poetry Cove

We use cookies to remember your language preference and — only with your consent — to learn how Poetry Cove is used. You can change your mind any time.
XV.) Lesy, pole, a pahrbky, · Václav Stach · Poetry Cove