XIX.) Já sem křesťan! to jest má

Já sem křesťan! to jest má Největší důstojnost; Važ sy toho duše má, Uč se znát tvou hodnost;

K štěstí sy povolaná, Zde nebe zachutnáš; Jen hleď být hřichů prázdná, Pokoj mysle shledáš.

Já sem křesťan! těžkosti Zemské nejsou hodné K mé budoucý radosti Býti přirovnané:

Na věky nesmrtelný U Boha mám býti; Vší hořkosti zbavený Dobrým oplývati.

Já sem křesťan! s vděčností Bohu prospěvuji, A že mne z nepravostí Vyvedl, děkuji;

Víc mně dej světla tvého, Otče znát pravdu tvou; Od skutku necnostného Zachovej duši mou.

Já sem křesťan! o šťastná Někdy má smrt bude; Nechť jest lehká, neb přísná, Vždy mne k Bohu vede;

Zde skrze smrt má těžkost Bude přetržená; Pak má duše za tvou cnost Budeš oslavená.